LIDÉ BUDOU PÉČI MASÉRŮ VYŽADOVAT V BUDOUCNU STÁLE VÍC

Nejčastější představa dobrého maséra je ta, že je to urostlý sportovec s vypracovanými svaly. Tomáš Jurča, žák třetího ročníku oboru masér ve zdravotnictví na SZŠ Svitavy, oba tyto předpoklady nejen splňuje, ale také překračuje. Jako aktivní kulturista patří mezi českou špičku a zdobí ho dokonce bronzová medaile z mistrovství republiky. Právě ve spojení tohoto oboru se sportem vidí i svou budoucnost.

„Odmalička se aktivně věnuji sportu. Když jsem v deváté třídě přemýšlel, kam jít na střední školu, tak jsem narazil na obor masér ve zdravotnictví. Vůbec jsem ho předtím neznal, ale zaujal mě nejen názvem, ale i proto, že ho nabízela jako jediná zdravotnická škola právě ve Svitavách. Dnes jsem rád, že jsem se pro něj rozhodl,“ vzpomíná devatenáctiletý mladík na svou osudovou volbu.

Rodák z Lanškrouna je opravdu sportovcem tělem i duší. Deset let hrál závodně badminton a také plaval. Poslední čtyři roky se věnuje kulturistice a závodí za MD fitness Lanškroun. Jeho úspěchy? V badmintonu se kvalifikoval na mistrovství České republiky, kde ve smíšené čtyřhře se spoluhráčkou skončili na osmém místě. V kulturistice v roce 2021 v Turnově získal na mistrovství republiky jako dorostenec v kategorii do 72 kg bronzovou medaili.

„Zdravotnickou školu ve Svitavách jsem si prohlédl při dnu otevřených dveří. Moc se mi tam líbilo, hlavně mě zaujala učebna s masážními lehátky a modely lidského těla. Tam jsem se definitivně ujistil, že tato profese by pro mne mohla být zajímavá. Po nástupu na studia jsem neměl žádné problémy, se spolužáky jsme si sedli hned od začátku a vytvořili dobrou partu. Obavy z nového prostředí, učitelů i učení brzy zmizely, rychle jsem si zvykl,“ pochvaluje si adaptaci na středoškolské prostředí.

Kdo by si myslel, že masérství je především doménou mužů, rychle ho vyvede z omylu statistikou ze „své“ třídy. V ní je totiž sedm chlapců, zato třináct dívek. Všem zájemcům o tento obor rozhodně doporučuje sportovní průpravu. Kromě fyzického zvládnutí samotných masáží totiž hodně pomáhá rovněž znalost stavby a fungování vlastního těla.

„Když si dáte záležet a věnujete se stoprocentně klientovi po dobu alespoň půl hodiny, je to po fyzické stránce znát. Každá část těla navíc vyžaduje jiný přístup. Speciální masáže provádíme na záda, nohu zepředu i zezadu, na ruku i šíji. Nejčastěji masírujeme právě záda. Ve třetím ročníku už chodíme na praxe do nemocnice, LDN nebo penzionu pro seniory a masírujeme i zájemce z řad veřejnosti u nás ve školní masérně. Když jsme však zůstali v období covidové pandemie doma, museli jsme si klienta zajistit sami, tak to ´odnesla´ nejčastěji maminka,“ popisuje dosavadní praktické zkušenosti.

Po maturitě uvažuje o studiu další školy, v níž by získal také trenérskou kvalifikaci. Ta by mu umožnila práci ve sportovním centru nebo fitness centru a současně by se při ní mohl věnovat i masérství. Ještě předtím by se však chtěl ještě výrazněji prosadit v kulturistice. Trénuje čtyřikrát až pětkrát týdně vždy po dvou hodinách.

„O budoucnost se nebojím. Lidé budou péči masérů vyžadovat stále víc kvůli sedavému zaměstnání, nedostatku pohybu nebo naopak jednostrannému sportu se zatížením jen určité části těla. Masérství mě baví a rád jim budu pomáhat s jejich problémy,“ má jasno o své životní roli.